Na trase z Prášil do Dobré Vody Vintířova stezka prochází neobydleným územím. Z Prášil se jde po zelené turistické značce do zaniklé vísky Vysoké lávky a odtud pokračuje po žluté turistické značce až na parkoviště Rovina, kde dříve také stávala šumavská víska. Rovina je dnes křižovatkou několika turistických cest. Zde se stezka napojuje znovu na zelenou značku a ta nás dovede kolem Březníku s kaplí sv. Vintíře a Vintířovou skálou až do zpustlé samoty Pustina, kde ze z v minulosti početně obydlené vísky dochovalo pouze jedno zchátralé, ale stavebně zajímavé stavení. Z Pustiny stezka pokračuje po modré značce přes Dobrou Vodu až do Hartmanic.

Hora Březník (1 006 m n. m.)

Březník - Na stezce do Dobré Vody pod horou Březník měl Vintíř svou poslední poustevnu, kde v r. 1045 zemřel. Na vrcholu se tyčí skála, pojmenovaná světcovým jménem, která skýtá překrásný výhled na panorama šumavských hraničních hor.

Kaple sv. Vintíře – V místech posledního Vintířova působení stávala kdysi dřevěná kaplička. V 90. letech 20. století byla pod skálou kaplička zasvěcená sv. Vintíři obnovena.

Dobrá Voda

Dobrou Vodu již ve 14. stol. proslavila voda ze studánky u kostela, která prý na přímluvu samotného Vintíře u Boha získala moc uzdravovat lidi i zvířata, což dalo podnět ke zřízení lázní. Po dlouhá desetiletí zde společně žily tři etnické skupiny: česká, německá a židovská. Tato oblast byla do roku 1989 téměř čtyři desetiletí součástí a zároveň správním střediskem rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru. Dnes je Dobrá Voda opět významným poutním místem, kam ročně zavítají desetitisíce návštěvníků.

Kostel sv. Vintíře – byl postaven v roce 1706 baronem Františkem Karlem Villanim na místě původní dřevěné kaple. V době vlády komunismu byl využíván jako vojenské skladiště. Obnoven a znovu vysvěcen byl při Vintířově jubilejním roku 1995 (950 let od jeho úmrtí). O několik let později byl kostel obohacen o umělecké ojedinělosti: rozměrný skleněný oltář a křížová cesta se 14 zastaveními jsou dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové.

Muzeum Dr. Šimona Adlera - Bývalé správní středisko vojenského újezdu se proměnilo v muzeum Dr. Šimona Adlera, soustřeďující památky na rodinu tohoto významného místního židovského rodáka i na památky bývalého poměrně početného židovského obyvatelstva této části Šumavy.

Hartmanice (i)

Městečko leží na nejstarší obchodní stezce mezi Bavorskem a Čechami. V té době zde bývala celnice, kolem níž vznikla osada. Těžba zlata vedla k prosperitě a Hartmanice byly povýšeny na královské horní město. Také zdejší kostel je zasvěcen sv. Kateřině, patronce horníků. Rozkvět obce zastavila třicetiletá válka. Koncem 17. století bylo město opět osídleno kolonisty. Po válce byly Hartmanice posledním obydleným místem u západní hranice Čech. V roce 1992 byl obci opět udělen statut města. Dnes město představuje významné šumavské centrum s dobře budovanou strukturou pro potřeby turistického ruchu.

Kostel sv. Kateřiny – původně gotický kostel z 15. století, v 18. století zbarokizován.

Horská synagoga Hartmanice – památník česko-německo-židovského spolužití.

Naučná stezka pod Hamižnou horou - seznamuje návštěvníky s bohatou historií, dolováním zlata, faunou, florou a mnoha pamětihodnostmi kraje.

Spolufinancováno Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Investice do vaší budoucnosti.